Březen 2013

Jíst, meditovat, milovat

21. března 2013 v 15:46 | Betty |  Reading
Když jsem vyrůstala, naše rodina chovala slepice. Vždycky jsme jich měli zhruba tucet a kdykoli jedna skončila pozemskou pouť - odnesená sokolem, liškou nebo skolená nějakou neznámou slepičí chorobou - otec ji nahradit jinou. Zajel na nedalekou drůbeží farmu a vrátil se s nivou slepicí v pytli. Problém je, že musíte být velice opatrní, když ji přidáváte k hejnu. Nemůžete ji prostě přihodit ke starším slepicím, jinak na ni budou pohlížet jako na vetřelce. Místo toho je nutné novou slepici vpašovat do kurníku v noci, když ostatní spí. Když se ráno slepice probudí, nebudou si nováčka všímat, protože si řeknou: Musí tady být odjakživa, protože jsem neviděla, jak přichází. Rozhodujícím bodem pak je to, že ani nová slepice si po probuzení s hejnem nepřipadá jako vetřelec, protože i ona si myslí: Určitě jsem tady odjakživa..
A právě takhle jsem přicestovala do Indie.

Úryvek z knížky Jíst, meditovat, milovat...Takle část mě zaujala už při prvním čtení, tak sem si říkala že si jí sem musím napsat :-)
Knížka se mi moc líbila. Nějak jsem začala nad světem víc přemýšlet. Dokonce jsem rozhodnutá, že začnu chodit na meditaci. Přemýšlím i nad jógou..
Film je zase chudší, podstatně chudší..Ale to tak bývá...