Já vím, je to trochu zmatené. Kdybych si pořád nemazala blog, tak byh měla i články ze začátku toho všeho (bloguju už od devítky) :) Takže já a V stručně- před třemi lety o prázdninách (2009) jsme spolu začali chodit. Měli jsme rok trvající krásný vztah, jenže já jsem pak začala být nespokojená. A v květnu 2010 mi začal dělat návrhy nevěrník (chodil s mojí tehdy kamarádkou). Skoro jsem s ním šla, ale když jsem ho viděla naživo, uvědomila jsem si, co chci udělat a přešla mě chuť. Nicméně tento incident vedl k uvědomění si, že něco není v pořádku ve vztahu mě a V. A to vedlo ke konci června 2010 k prvnímu rozchodu. Ten jsem nezvládla, takže jsem se hrozně opila a vrátila jsem se k němu. Za další dva týdny jsem ale měla hroznou hádku s děvkou P, která mě osočila z toho, že jsem V nevěrná (což nikdy nebyla pravda) a že jestli mu ublížím, tak si ji nemám přát. Já jsem se lekla (ne jí) a s V jsem se druhý den rozešla definitivně. Od té doby jsme mívali období, kdy jsme se hádali, kamarádili a kdy jsem bojovala s tím, že ho pořád miluju. No a v posledních několika měsících se na scéně objevil znova nevěrník (tentokrát bez partnerky) a začal mi vyznávat nehynoucí lásku. Nejdřív jsem tím byla okouzlená, ale pak jsem si uvědomila, že jiného kluka než V nechci. A najednou jsem viděla, že bychom možná měli šanci. Jenže... V už se vracet zpátky nechce, takže to uvědomění přišlo trošku pozdě. Nevyčítám mu to, většina mých výlevů je jenom potřeba se nějak ospravedlnit. On udělal kopance, jasně, ale kdybych se tehdy nelekla a chvíli vydržela, mohli jsme devátého července slavit třetí výročí.
2Crystal | Web | 2. června 2012 v 22:50 | Reagovat
Spřátelit blogy můžem :) Bude to pro mě nová zkušenost Jj, naučit se milovat je možné, znám to ze svého okolí a navíc sama na lásku na první pohled nevěřím (jak by řekl pan Božský, věřím na chtíč na první pohled).
Já vím, je to trochu zmatené. Kdybych si pořád nemazala blog, tak byh měla i články ze začátku toho všeho (bloguju už od devítky) :) Takže já a V stručně- před třemi lety o prázdninách (2009) jsme spolu začali chodit. Měli jsme rok trvající krásný vztah, jenže já jsem pak začala být nespokojená. A v květnu 2010 mi začal dělat návrhy nevěrník (chodil s mojí tehdy kamarádkou). Skoro jsem s ním šla, ale když jsem ho viděla naživo, uvědomila jsem si, co chci udělat a přešla mě chuť. Nicméně tento incident vedl k uvědomění si, že něco není v pořádku ve vztahu mě a V. A to vedlo ke konci června 2010 k prvnímu rozchodu. Ten jsem nezvládla, takže jsem se hrozně opila a vrátila jsem se k němu. Za další dva týdny jsem ale měla hroznou hádku s děvkou P, která mě osočila z toho, že jsem V nevěrná (což nikdy nebyla pravda) a že jestli mu ublížím, tak si ji nemám přát. Já jsem se lekla (ne jí) a s V jsem se druhý den rozešla definitivně. Od té doby jsme mívali období, kdy jsme se hádali, kamarádili a kdy jsem bojovala s tím, že ho pořád miluju. No a v posledních několika měsících se na scéně objevil znova nevěrník (tentokrát bez partnerky) a začal mi vyznávat nehynoucí lásku. Nejdřív jsem tím byla okouzlená, ale pak jsem si uvědomila, že jiného kluka než V nechci. A najednou jsem viděla, že bychom možná měli šanci. Jenže... V už se vracet zpátky nechce, takže to uvědomění přišlo trošku pozdě. Nevyčítám mu to, většina mých výlevů je jenom potřeba se nějak ospravedlnit. On udělal kopance, jasně, ale kdybych se tehdy nelekla a chvíli vydržela, mohli jsme devátého července slavit třetí výročí.