Problém číslo jedna: Nevzali mě na univerzitu.. Nepřehánim, když říkam, že mě to hodně hodně vzalo. Ale co se dá dělat? Zatim vim jen o jednom člověku z naší třídy ze čtvrťáku, kterýho vzali. A že se nám tam hlásilo hodně, kromě dvou snad všichni. To mě trochu uklidňuje. Ten jeden člověk je shodou okolností moje ( nebudu říkat teď nejlepší ) kamarádka.. :-) Moc jí to přeju.. Jí jo.. :-)
Problém číslo dva: Zejtra sou přímačky na Voš.. A jestli mě nevezmou ( tak skočim z okna ) ,tak mi už moc možností nezbejvá.. A jít do práce rozhodně nechci. Baví mě ta práce, moc mě to baví, ale sem brigádník a to mi stačí. Mam plat, o kterým se mi ve snu nezdálo a nic víc nechci. Jen aby mě vzali na tu Vošku,.. Když nic jinýho :-(
Problém číslo tři: Představ si situaci. S přítelem chodíš čtyři roky, máte perfektní vztah. Ale náhodou si ho seznámila s jednou "známou", kterou už znáš hroozně dávno. A co se nestalo, nějak se BEZE MNĚ začli kamarádit. Jo, to znamená, že teď si píšou na Facebooku a každej status si komentujou. No vůbec, mě vytočilo už to, že se dali do přátel. Je mladčí než já, docela hezká, mam jí ráda, ale tohle je moc. Jo, žárlim, a fakt dost mě to sere. Když vim, že on by se jí jako přítel líbil, protože zoufale hledá kluka. A co můžu já udělat? Nic,... Když sem mu to řekla, dostala sem odpověď, že si dělam zbytečně starosti...Fakt dobrý..
Problém číslo čtyři: Chci fotit....Já chci mooooc fotit..Ale jak? Mobilem? Fakt vtipný.. Foťák je pryč :-(
Názory?